K domácímu násilí dochází většinou opakovaně a záměrně, kromě psychického teroru (např. zamykání v bytě či odpírání potravy) a surového bití zahrnuje i případy končící vážným poraněním s doživotními následky či dokonce zabitím.

Fyzické ani psychické týrání založené na moci nad druhou osobou nemůže být soukromou záležitostí. Nikdo nemá právo druhého bít, ponižovat, k něčemu nutit proti jeho vůli jen proto, že má větší moc. Navíc nelze opomenout děti, které jsou svědky násilí a později mají často podobné problémy ve vlastních rodinách.

K domácímu násilí dochází ve všech společenských vrstvách bez ohledu na to, kolik peněz partneři vydělávají či jaké mají vzdělání.

Podle psychologické sondy mělo v ohlášených případech násilí 38 % agresorů vysokoškolské a 24 % středoškolské vzdělání, byli mezi nimi lékaři, právníci soukromí podnikatelé.

Násilné činy nemohou být sváděny na alkohol. Dochází k nim i v rodinách, kde partner nepije – statistika uvádí jen ve 22,6 %.

Pití může ovlivnit násilné chování, zároveň však poskytuje snadnou omluvu. Pro mnoho žen je jednodušší myslet si, že by je partner neuhodil, kdyby byl střízlivý.

Mnohem častěji se jedná o promyšlené činy, následek stresu a snahu „povyšovat se” nad ženu (37,3 %). Podle Nadace Rosa je v 34 % případů příčinou agrese žárlivost, v 14,5 % duševní porucha partnera, v 8 % se jedná o oboustrannou agresi a v 9,6 % případů o sexuální zneužívání.

Násilníci často tvrdí, že je k činu vyprovokovalo chování partnerky. To je však ve většině případů pouze následné hledání omluvy. Za záminku násilí může posloužit cokoli - od hádky či nepodložené žárlivosti až po večeři, která není vhod. Ani hádka (a následné nezvládnutí vzteku) však nemůže být pro agresora omluvou pro napadnutí partnerky. Vždyť má-li vztek na někoho cizího, ani zdaleka nepomýšlí na to, že by ho napadl. Skutečnost, že se jedná o jeho partnerku či manželku, ho neopravňuje chovat se k ní agresivně, majetnicky či povýšeně.

Ženy dokáží setrvat ve vztahu s násilnickým partnerem z různých důvodů i několik let: chtějí poskytnout dětem domov v rodině s oběma rodiči, omlouvají partnera, mají ho rády i přes jeho chování, bojí se, jak na ně bude nahlížet společnost nebo mají strach,že samy neuživí rodinu s dětmi. Důležitým faktorem je i strach, že je partner najde a zabije, jestliže ho opustí.

Nemalou roli zde hraje i nedostatek útulků a azylových domů - ženy nemají kam odejít.

Sdílet: