Charakteristiky hořlavých látek

U hořlavých látek jsou sledovány jejich další charakteristické rysy. Jsou to zejména teplota vzplanutí, teplota hoření, teplota vznícení

1. TEPLOTA VZPLANUTÍ

Teplota vzplanutí je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi se vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene hoření nepokračuje.
Příklady: Aceton +180°C, Benzín motorový +20°C, Metanol +8°C, Nafta +56°C

Dle teploty vzplanutí se hořlavé látky dělí do tříd nebezpečnosti:

I. třída nebezpečnosti: - do 21 °C včetně
II. třída nebezpečnosti: - od 22°C do 55°C včetně
III. třída nebezpečnosti: - od 56°C do 100°C včetně
IV. třída nebezpečnosti: - více než 101°C

S označením třídy nebezpečnosti se můžeme setkat na obalech barev, ředitel, čistících a dalších prostředků. Látky zařazené do třídy I. jsou nejvíce nebezpečné, co se týče nebezpečí požáru.

2. TEPLOTA HOŘENÍ

Teplota hoření je nejnižší teplota u hořlavých kapalin, při které se z kapaliny uvolní tolik par, že se ve směsi vzduchem při otevřeném plameni vznítí a při oddálení plamene stále hoří.
Jinak řečeno – pokud oddálíme zápalný zdroj, látka nadále vytváří dostatek par a stále hoří.

Např. benzín – je vysoce hořlavý a k jeho zapálení stačí opravdu málo. Je třeba si uvědomit, že to co hoří, není samotná kapalina, ale její výpary. Protože benzínu k jeho odpařování stačí normální pokojová teplota, v poměrně krátké době vznikne velké množství zápalné směsi. Při přiblížení plamene se zvýší odpařování a může tak snadno dojít i k výbuchu!

3. TEPLOTA VZNÍCENÍ

Teplota vznícení je nejnižší teplota, při které se hořlavá látka ve směsi se vzduchem sama bez vnějšího zdroje zapálí, vznítí.

Nebo jinak:

Teplota, na kterou musí být látka ve směsi se vzduchem zahřátá, aby se sama zapálila, tedy bez vnějšího zdroje zapálení.

Výbušnost

Výbušnost je velmi nebezpečná vlastnost hořlavých látek.
Velké množství látek ve směsi se vzduchem a v přítomnosti otevřeného plamene vybuchuje. Aby k výbuchu došlo, je nutné dosažení určité koncentrace plynů nebo par látky v ovzduší. Tato oblast výbušnosti je dána dolní hranicí a horní hranicí výbušnosti.

Nejnebezpečnější jsou takové látky, které mají nízkou dolní hranici, neboli mez výbušnosti. Patří k nim:

Zemní plyn, svítiplyn, propan-butan, acetylen, vodík.