Syndrom dětského přizpůsobení pohlavnímu zneužítí

Syndrom dětského přizpůsobení se pohlavnímu zneužití má pět postupných fází:

  1. utajování - dítě je většinou zneužívané člověkem, na kterém je závislé. Dítě neví co se s ním děje a co si má o "tom" myslet. Pachatel dítě psychicky „zpracovává“ a to pomocí nejrůznějších velice konkrétních tvrzení, která není dítě schopno racionálně zpracovat. Pachatel dítě vystavuje psychickému nátleku formou strašení a vyhrožování. například dítěti tvrdí, že pokud jejich společné tajemství někomu prozradí tak jej nebude mít rád, nebude jej mít ráda například maminka, že bude dítě zbito, posláno pryč, že jej budou členové rodin nenávidět, že se může dostat do dětského domova, bude zabito apod. Dítě si proto nechává vše pro sebe ve snaze uniknout trestu jenž by hrozil po prozrazení.

  2. bezmocnost – nejpravděpodobnější pachatel zneužívání patří do blízkého okolí dítěte, nezřídka je dítě pachateli svěřeno do péče. Obtěžování úplně cizím člověkem se děje jen vyjímečně, přibližně ve třetině případů.

  3. svedení a přizpůsobení – sexuální zneužívání dítěte je opkovaná záležitost, které se dítě postupně přizpůsobí a svým způsobem se s "tím" vyrovná. Ale dítě prožívá obrovský vnitřní boj, který může vyústit v psychopatologii, patologickou závislost, narušení osobnosti nebo sebetrestání. Dítě samo sebe viní z toho co se mu stalo, viní se z vyprovokování situace a aby získalo zpět lásku a přijetí dospělého tak se snaží být „dobré“ a zcela se podrobuje zneuživateli. Tímto aktem pak u dítěte dochází k rozštěpení morálních hodnot.

  4. opožděné, konfliktní a nespravedlivé odhalení – dítě si tajemství nechává dlouho pro sebe a pozdější výpověď dítěte působí nevěrohodně. Pachatel, kterému není prokázána vina má nad dítětem větší moc a jeho psychický nátlak na dítě nezřídka vede k odvolání výpovědi.

  5. odvolání výpovědi – dítě vezme svou výpověď zpět a připustí, že si vše vymyslelo. Dítě se bojí, že se splní výhrůžky pachatele, které se s prozrazením tajemství vystupňovaly. Po odvolání většinou útoky ze strany pachatele nekončí, nýbrž pokračují dále a pachatel se ujistil, že se mu pravděpodobně nemůže nic stát a za svůj čin nebude potrestán.



Sexuální týrání dětí se také dělí do kategorii dle závažnosti:

  • velmi závažné formy zneužívání kam patří orální styk, ve kterém je oběť nucena být aktivním účastníkem, orální styk, ve kterém je oběť jako pasivní účastník nebo vaginální a anální styk uskutečněný penisem;

  • středně závažné formy zneužití, jedná se o hnětení a líbání prsou, vnikaní prsty či předměty do vagíny, pronikání prsty, jazykem nebo prsty do anusu, a vzájemné dotýkání genitáliemi;

  • nejméně závažné formy zneužívání (ve smyslu fyzického a psychického poškození dítěte), řadíme sem vzájemné svlékání, nepatřičné líbání s pronikáním jazyka do úst, fotografování, sexuální dotyky, laskání genitálií prsty, jazykem, vnucená masturbace.



 

Přečteno 5922x
Hodnocení:
Autor, zdroj: http://www.tyrane-deti.cz
 

Komentáře

více informací zde.
Objednatvzdělávací materiályzobrazit košík