Fyzické a psychické týrání, zanedbávání
Tělesné týrání je definováno jako tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.
(definice podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992)
Aktivní tělesné týrání
Zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. K této formě týrání se také řadí pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. Při aktivním tělesném týrání dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkce, tato poranění mohou být jak na první pohled zjevná (otevřená) nebo skrytá (zavřená).
Aktivní tělesné týrání :
-
nepřiměřeném bití rukou ( facky a pohlavky )
-
bití různými nástroji
-
kopání do dítěte, údery pěstí
-
způsobení bodných, řezných a sečných ran různými nástroji
-
vytrhávání vlasů
-
nepřiměřené tahání za ušní boltce
-
kousání dítěte
-
způsobování popálenin
-
vláčení dítěte po zemi
-
odmrštění, odhození dítěte
-
svazovaní a připoutání dítěte
-
škrcení
-
dušení
-
silné třesení
-
otravy jedy a chemikáliemi
-
a také podávání alkoholu a drog.
Pasivní formy fyzického týrání
Představují nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dětí v návaznosti na jeho potřeby psychické a sociální. Jde o úmyslné, ale také neúmyslné nepečování o dítě, jedná se také o opomenutí v péči o dítě či pochopení rodičovské role. Takto týrané dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech, nejvážnějším důsledkem je zpustnutí dítěte v krajním případě pak jeho smrt.
Pasivní fyzické týrání:
-
poruchy vzniklé z nekvalitní a nedostatečné výživy
-
nedodržování poskytnutí dítěti zdravotní péče a základní hygienu
-
nedostatky ve výchově a vzdělání
-
nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany
-
vykořisťování dětí formou nucené práce či žebrání
Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte, jeho odmítání či zavrhování.
(definice podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992)
Psychické týrání
Psychické týraní patří mezi nejrozšířenější druhy týrání, zároveň je nejhůře rozpoznatelné.
Také tuto formu týrání obsahuje složku aktivní a pasivní. Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a účelovém jednání. Pasivní složkou je naopak absence něčeho, co by se dítěti správně mělo dít. Konečným důsledkem pak může být psychická deprivace.
snižování sebevědomí dítěte slovní formou ( nadávky, často vulgární )
opakované ponižování dítěte
zavrhovaní dítěte
vystavování dítěte stresovým situacím při řešení domácích konfliktům
násilná izolace dítěte
citové vydírání dítěte
podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním
kladení nerealistických nároků na dítě
nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů
Zanedbávání se vyznačuje nedostatkem péče, což způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte anebo dítě ohrožuje.
Tělesné zanedbávání - neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením.
Citové zanedbávání - neuspokojování citových potřeb dítěte, a to pokud se týče náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří.
Zanedbávání výchovy a vzdělání
Zanedbávání v oblasti zdravotní péče
Všeobecné zanedbávání
se týká odpovídajícího oblečení, jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky a lidmi. Také sem patří nedostatečná ochrana před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy jako je alkoholismus, kriminalita a toxikomanie,
Těžké zanedbávání
se vyznačuje situacemi, které bezprostředně ohrožují zdraví či život dítěte. Jde o děti jenž trpí dlouhodobě hladem, žízní, zimou, žijící nedobrovolně izolovaně od lidské společnosti, ale také např. i ty jenž žijí ve společnosti zvířat.
Charakteristické znaky zanedbávání mohou být:
nevhodné oblečení dítěte, které není adekvátní pro dané roční období, oblečení jenž působí dítěti nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké,
únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu,
nedostatečná osobní hygiena, včetně hygieny dentální,
neurotické návyky, asociální a destruktivní chování dítěte,
poruchy řeči a příjmu potravy,
podávání potravy o nízké nutriční hodnotě a jednostranné podávání stravy po nepřiměřeně dlouhou dobu, dítěti není podáváno ovoce a zelenina, dítě nezná teplou stravu, dožaduje se jen jednoho druhu jídla,
zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem, kde se nacházejí např. odpadky, exkrementy, plíseň, domácnost není dostatečně vytápěna, místo na spaní je špinavé a chladné, nebo se zde nevyskytuje lůžko vůbec,
nedostatek patřičné lékařské péče, poruchy růstu, vývoje, retardace a nerovnoměrný psychomotorický vývoj dítěte,
nedostatečný dohled nad dítětem se zanedbáním prevence před úrazy,
situace, kdy je dítě nuceno převzít odpovědnost za péči o své sourozence a další děti,
ponechávání dítěte v domácnosti bez dozoru dospělého, pobyt dítěte na ulici v neobvyklých hodinách, ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru např. automobilu a nevyzvednutí dítěte po zavírací době kolektivního zařízení jako jsou školky a školní družiny,
nedostatečné sociální dovednosti, nedostatečná kultivovanost chování, přehlížení kulturních norem, citová plachost, lhostejnost, obdiv k radikálním politickým a náboženských hnutím, a sociálně-patologické chování.
Formy týrání a zanedbávání
Systémové týrání se vyznačuje druhotným ubližování dítěti. To znamená, že dítěti, které je týrané dále ubližuje ten, u koho dítě hledá pomoc. Děje se tak v rodinách, kde dítě marně hledá pomoc. Pak také u soudu a na policii při několikrát opakovaném výslechu, kdy je dítě vystaveno velkému stresu z nejen dané situace, ale také z vlastních vzpomínek. Týrání dětí se může objevit i na školách formou přetěžování dětí.
Organizované zneužívání dětí a sexuální turismus je velmi dobře organizovanou formou sexuálního zneužívání dětí, která přesahuje hranice města, země či kontinentu. Jde o každé sexuální zneužití, které bylo způsobeno více než jednou osobou. Jedná se o dětskou prostituci, dětskou pornografii, sexuální turistiku např. do zemí Jižní Asie, bývalého východního bloku a obchodní aktivity, ve kterých je dítě bráno jen jako zboží.
Münchhausenův syndrom v zastoupení spočívá ve zveličování a neobjektivnosti onemocnění či postižení a jeho opakovaných vyšetření a léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Rodiče systematicky hledají jakékoliv příznaky nebo náznaky nemoci, aby mohli zahájit léčbu, která nemusí být nutná v takovém rozsahu, ve kterém je prováděna. Toto může vést až do extrémní situace, kdy rodič falšuje vzorky moči a krve, a následně začíná poškozovat zdraví dítěte, což může způsobit až smrt. Důvodem takového chování může být peněžitý zisk ze sociálních dávek a příspěvků.
Změny chování týraného dítětenezájem o dění kolem
zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými
úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních dospělých osob
vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
agresivní napadání a šikanování vrstevníků
zvýšená citová dráždivost a agresivní projevy na sebemenší podněty
potíže se soustředěním a zhoršení prospěchu ve škole
váhání s odchodem domů po vyučování
neomluvené absence ve škole
odmítání jídla nebo přejídání se
sebepoškozování
útěky z domova
Kdo a jak může pomoci?
Při hledání pomoci se oběti, ale i svědci mohou obracet na příslušníky rodiny týraného zneužívaného nebo zanedbávaného dítěte, školské pracovníky, zdravotnické pracovníky, orgány sociálně-právní ochrany dětí, policii a ostatní členy naší společnosti.
RodinaRodina a rodinní přátelé můžou být zdrojem týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte. Ale právě rodina má být zdrojem možné pomoci a jako první by měla odhalit týrání, zneužívání nebo zanedbání dítěte. V této souvislosti mluvíme o rodině a rodinných příslušnících jako jsou tety, strejdové, babičky atd. Rodinní příslušníci jsou povinni jestli – že se domnívají, že se jedná o týrání, zneužívání nebo zanedbání dítěte, tomu zabránit nebo ohlásit příslušnému orgánu. Rodina by tedy měla zajišťovat přiměřeně bezpečné prostředí pro zdravý a přiměřený vývoj a rozvoj osobnosti dítěte.
Pokud se Vám dítě svěří s problémem, že je týráno, zneužíváno či zanedbáváno tak se řiďte těmito pravidly:
důvěřujte dítěti, ono ve vás důvěru našlo, když se vám se svým problémem svěřilo,
při poškození dítěte vyhledejte lékařskou pomoc,
bezodkladně informujte o všem co se stalo a co vám bylo svěřeno orgán policie nebo orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Děti většinu času tráví ve škole a školních zařízení, proto pracovníci školy mohou zjistit případy týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte nejčastěji a nejsnadněji. Pedagogové v takové situaci žádají o spolupráci na těchto případech a o pomoc sociální pracovníky, spolupracují také se soudy a orgány činné s trestním řízení.
Zdravotnictví
K odhalení případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte dochází u dětského a dorostového lékaře nebo ve zdravotnickém zařízení, kde je poraněné dítě hospitalizováno. Obecně je povinností lékaře vyšetřit každé poranění, ošetřit jej nebo zabezpečit či doporučit potřebné výkony k jeho ošetření, v rámci vyšetření by měl lékař posoudit i mechanismus vzniku poranění a zahrnout do diagnostické rozvahy i možnost týrání neboli neúrazového vzniku poranění. Pro zdravotnické pracovníky platí oznamovací povinnost trestného činu týrání ze zákona.
OSPOD
OSPOD je zkratka orgánů sociálně právní ochrany dětí , které zahrnují krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.
Sociální pracovníci oddělení sociálně právní ochrany dětí při obecním úřadu či úřadu městské části tvoří nejdůležitější článek celého systému ochrany dětí.
Obecní úřad má povinnost zajistit pomoc dítěti, které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku v důsledku úmrtí jeho rodičů, při pobytu ve zdravotnickém zařízení, dítěti týranému, zneužívanému a zanedbávanému, které se ocitlo bez péče.
Policie
Policie a orgány činné v trestním řízení mají při výslechu dětské oběti postupovat tak, aby první výslech byl také poslední a nebylo nutné ho opakovat či doplňovat. Výslech dětské oběti provádějí kvalifikovaní pracovníci a dohlíží, aby odpovídal zákonným požadavkům na výslech osoby mladší než patnáct let.
Pro všechny členy naši společnosti bez výjimky platí, že by neměli zaujímat lhostejný přístup k případům ohrožení dětí týráním, zneužíváním či zanedbáváním.
Obecně je oznamovací povinnost každého upravena ze zákona. Pokud se hodnověrným způsobem dozví o spáchání trestného činu mimo jiných i týrání svěřené osoby, je jeho povinností to oznámit policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci.
